Jakýmsi „prototypem“ či praotcem strážců je zřejmě ranger – strážce amerických národních parků. Výborný přehled o strážcích v zahraničí zpracovala Hana Nedbálkové ve své diplomové práci z roku 2022, kterou si zde dovolíme doslovně citovat (bez odkazů na zdroje, ty najdete v textu práce samotné)

Kde se vzala a jak se vyvíjela postava amerického „rangera“

Angl. ekvivalent strážce přírody – ranger – se objevil po vzniku National Park Service v USA v roce 1910. Právě z USA pochází model ozbrojeného rangera, který má pravomoci policisty – nosit zbraň, zatýkat, provádět vyšetřování.

Jako historicky rozporuplnou postavu popisuje amerického rangera ve svém článku Pennaz (2017). Mezi roky 1915 a 1930 byli američtí strážci vybaveni zbraněmi a vykonávali práci donucovacích orgánů v parcích, v jejich počínání se odrážely relativně násilné, neregulované a neprofesionální policejní praktiky, které se v té době v USA vyskytovaly.

Ve 40. letech se jejich pozice změnila. Tehdy se od strážců očekávalo, že budou představovat přátelské, neozbrojené hostitele národních parků. Parky totiž zažívaly příliv návštěvníků a správa parků chtěla využít jejich ekonomického potenciálu. Náplň strážců se posunula od vymáhání práva na území k řízení životního prostředí parků. V roce 1955 byl zahájen projekt Mission 66, který se snažil obnovit parky jako prostory, kde by se návštěvníci cítili v bezpečí, vítáni a dobře se s nimi zacházelo. Díky tomu byla rychle vybudována návštěvnická infrastruktura. Během tohoto období se ze strážců stali přírodovědci, hostitelé a baviči návštěvníků. Vymáhání práva probíhalo „v zákulisí“ se zbraní skrytou před zraky návštěvníků.

Koncem 60. let 20. století se měnila americká společnost a s ní i skupiny navštěvující parky. Správa parku se stále více zabývala závažnými zločiny, jejichž součástí byly nezřídka zbraně, drogy a skupiny otevřeně se stavící proti systému. V důsledku rostoucího počtu zločinů na území národních parků usilovala Správa národních parků o standardizaci přístupu k vymáhání práva na svém území. V roce 1976 byl vyhlášen zákon o obecných autoritách, díky kterému se po šedesáti letech, kdy měli všichni zaměstnanci Správy národních parků pravomoci prosazování práva, staly jedinými takto pověřenými zaměstnanci pouze rangers – mohli nosit střelné zbraně, zatýkat a provádět vyšetřování trestných činů. Nicméně platilo, že strážci svou roli federálních policistů měli před návštěvníky skrývat. V té době byl také postoj většiny strážců nakloněn spíše k obrazu strážce jakožto přírodovědce, průvodce a pomocníka návštěvníků, spíše než policisty.

Byla to až devadesátá léta, která změnila způsob vymáhání práva v celých Spojených státech amerických – byl kladen důraz na přísnější standardizaci donucovacích orgánů, aby se předešlo policejní brutalitě, bylo věnováno více zdrojů na vymáhání práva a výbavu donucovacích orgánů, aby mohly svou práci vykonávat dobře. Také správa národních parků začala usilovat o kvalitní výcvik a ozbrojení svých strážců. Byly obnoveny dříve zaniklé pozice kriminálních vyšetřovatelů, vytvořena Směrnice o kariéře rangerů udávající požadavky na pozici strážce a platové ohodnocení, strážci dostali nové vybavení. Ačkoliv na to měli rangers právo, Správy národních parků jim odepřely možnost nosit na uniformách policejní odznak typický pro federální policii. Přesto strážcům zůstala zbraň a uniformu jim zdobil odznak s bizonem, který ale měli všichni zaměstnanci Správy. Na posílení role rangers jakožto strážců zákona měly vliv také události z 11. září 2001. S teroristickými útoky a následnými obavami z bezpečnostních hrozeb byli rangers rychle vybaveni sadou zbraní. Práce strážce národního parku však zůstala značně schizofrenní – v jedné osobě se musí skloubit tvrdý policista vymáhající právo a přátelský strážce vykládající přírodní bohatství parku.

Britský model strážce přírody v Evropě

V Evropě známe trochu jiný, britský model*, který je zaměřen spíše na výchovu a osvětu návštěvníků a interpretaci přírodního dědictví, a vznikl až s prvními evropskými národními parky po roce 1909.

O každý národní park* ve Spojeném království se stará organizace zvaná Správa národního parku, která zahrnuje členy, zaměstnance a dobrovolníky. Každá taková správa zaměstnává od 50 do 200 placených zaměstnanců – strážců, průvodců, plánovačů či administrátorů. Nepostradatelní jsou pro národní parky ale i dobrovolníci. Ti zde vykonávají například průvodce, údržbu infrastruktury, kontrolu území či výzkum živočichů. Někteří dobrovolníci jsou přímo označováni jako dobrovolní strážci přírody. Např. součástí správy Národního parku South Downs je 300 dobrovolníků, kteří spolupracují se správou národního parku, a kteří usilují o zlepšování a propagaci krajiny, divoké zvěře, veřejného přístupu a dědictví národního parku. Původně byly hlavní náplní práce dobrovolných strážců praktické práce v ochraně přírody a údržba pěšin a cest, nyní však provádí širokou škálu dalších prací, například se podílí na výzkumech v NP, spolupracují se zaměstnanci správy na veřejných akcích a na různých administrativních projektech. Některé parky však nabírají dobrovolné strážce přírody pouze sezónně jako výpomoc v době nejvyšší návštěvnosti. Každý národní park ve Spojeném království má jiný přístup a taktiku práce s dobrovolníky, vždy je však zdůrazňována jejich nedocenitelná pomoc v oblasti ochrany přírody a krajiny.

V Německu jsou strážci jmenováni především ve velkých chráněných oblastech (národní parky, biosférické rezervace a přírodní parky). O jednotlivé chráněné oblasti a oblasti Natura 2000 se starají zaměstnanci na plný úvazek. Hlavními zaměstnavateli jsou spolkové země jako správní instituce oblastí, ale jako zaměstnavatelé mohou figurovat také venkovské okresy, obce, trusty a organizace na ochranu přírody. Povinnosti německého strážce jsou dost podobné těm českým. Provádí například plošné kontroly území, kontrolu značení a zařízení pro návštěvníky, monitorování a pozorování životního prostředí včetně zajištění opatření na ochranu druhů a biotopů. Jejich úkolem je také komunikace s veřejností, ať už s návštěvníky či s médii. Zajišťují také environmentální výchovu a v neposlední řadě řeší přestupky. V každé spolkové zemi se pravomoci strážce přírody v případě řešení přestupků trochu liší, v některých spolkových zemích mají strážci ukládat pokuty a udělovat výstrahy, jinde jednají především informativním způsobem nebo mohou také vznášet na úřadech trestní oznámení odpovědným orgánům (Bundesverband Naturwacht 2022). Většina rangerů v Německu jsou certifikovanými ochránci přírody a krajiny. Aby mohla osoba usilovat o tuto certifikaci, musí mít zázemí tzv. „zelené“ profese (např. lesní odborník či zemědělec). V Německu také existuje bakalářský studijní obor, který nabízí studentům specializaci v oboru Management chráněných území, který má za cíl komplexně připravit pracovníky správy chráněného území (Bundesverband Naturwacht 2022).

Ve Francii funguje sdružení Gardes Nature de France, které sdružuje strážce chráněných přírodních oblastí ve Francii a jejím cílem je například „vytvořit mezi svými členy pouta solidarity, bratrství a vzájemné pomoci, přispět k reflexi povolání strážce a správy chráněných přírodních území, propagovat profesi strážce chráněných území a profesní hodnoty, které hájí, poskytovat morální a/nebo právní podporu strážným v nesnázích nebo jejich rodinám, podporovat sdílení dovedností, nástrojů a znalostí členů a další.

Stráž prírody  na Slovensku

Stejně jako v České republice i slovenská stráž přírody se skládá z profesionálů a dobrovolníků. Jejich úkolem je, podobně jako u nás, dohlížet na dodržování zákona o ochraně přírody a krajiny a angažovat se v informační a výchovně-vzdělávací činnosti. Ať už profesionál nebo dobrovolník, člen slovenské stráže přírody se prokazuje služebním odznakem, případně služebním průkazem, jednotnou uniformu nemají.

V čem se od našich sousedů česká stráž přírody liší, je věk, ve kterém může osoba do služby vstoupit. Zatímco u nás musí žadatel dosáhnout věku 21 let, na Slovensku postačí žadateli dosažení 18 let věku. Na rozdíl od českých strážců, mají ti slovenští oprávnění použít při výkonu své služby donucovací prostředky, například obušek, pouta, prvky sebeobrany, slzotvorný sprej či služebního psa. A pokud je strážce držitelem zbrojního průkazu, může nosit a použít tuto zbraň v případě obrany či za účelem varovného výstřelu. Navzdory tomu, že mají slovenští strážci pravomoc využívat výše zmíněných donucovacích prostředků, jakožto i prostředků pro vlastní obranu, tyto prostředky se jim ve většině případů nedostávají. Stejné je to v případě jednotné uniformy či techniky potřebné pro výkon služby

Strážci přírody v Africe, Asii a Jižní Americe

Podle výsledků studie Singh a kol. (2020), která sledovala pracovní podmínky 1742 strážců z 293 chráněných míst zastupujících 40 zemí v Asii, Africe a Latinské Americe, čelili čtyři z pěti rangerů život ohrožující situaci a velká část dotazovaných postrádá odpovídající vybavení či školení ke splnění svých povinností.

Pracovní náplní afrických strážců přírody je mimo jiné ochrana parku a divoké zvěře, která tam žije, před pytláky. Často figurují jako jediná bezpečnostní nebo stabilizační složkou v celém regionu, a tak zajišťují bezpečnost nejen pro volně žijící zvířata ale i pro lidi. Klíčovou složkou práce asijských rangerů je hlídkování – strážci tráví velké množství hodin v terénu venku v podmínkách, které mohou být extrémně náročné a nebezpečné, a to zejména za účelem ochrany volně žijících živočichů před pytláky. Důležitou funkcí strážců je také komunikace s místními komunitami a jejich vzdělávání o důležitosti a užitečnosti ochrany přírodních oblastí. Fungují také jako mediátoři mezi lidmi a zvířaty v případě, že dochází k jejich vzájemnému konfliktu, což je trvalý problém vzhledem k rychlosti, jakou lidská populace roste.

Někdy může být problematická rozlehlost a odlehlost národních parků. V Latinské Americe tyto dva faktory způsobují lokalizaci nezákonných ekonomik v národních parcích – pěstování koky, obchod s drogami, nelegální těžba zlata a pytláctví. S těmito nezákonnými činnostmi se v parcích většinou objevují také ozbrojené skupiny, které jsou nejen pro strážce velmi nebezpečné, a které se stávají příčinou mnoha tragických událostí.

---

* Britské označení national park odpovídá skoro ve všech případech našemu označení chráněná krajinná oblast. Podle kategorizace International UICN spadají do stejné kategorie V – chráněná krajina/mořská oblast.

---

Převzato z  Nedbálková Hana – Stráž přírody: V první linii ochrany přírody, diplomová práce FSS MU Brno, 2022, kapitola 2.4. Dostupné na:  https://is.muni.cz/th/jb28a/DP-468429_Nedbalkova)